Dnes se nehrající týmy byly projít po krásné Vídni. Počasí nám sice moc nepřálo, ale nenechali jsme se uspat kapkami deště dopadajícího na zežloutlé listy okolních stromů. Vyrazili jsme směr zoo. Čtyři zastávky U4 ze stanice Hütteldorf do stanice Heitzing a šup do parku Schönbrunnského zámku. Tam jsme se rozdělili s nezoologicky naladěnou částí výpravy. Čekaly na nás spící pandy i koaly. Ladnými pohyby a krásným zjevem jsme se pokochali u šelem a na chvíli spočinuli v překrásném pavilonu opic. Hrošíci zrovna baštili, což motivovalo osazenstvo výpravy také něco zblajznout. Přidali se k nám i tučňáci, na které závistivě pokukovali a poštěkávali lachtani. Medvěd lední si buď našel dobrý úkryt, anebo z něj zbyla jen samotná kůže vystavená smyslům návštěvníků ležící na stole v pavilonu.
Od promrzlých údů nám pomohl pavilon tropů, leč s vlhkostí jsme si nepomohli. A tak se i déšť, který nás přivítal při odchodu z pavilonu, nezdál již jako překážka.
A protože všeho dobrého pomálu, opustili jsme brány zoo na jejím jihovýchodním konci téměř u proslulé “překrásné studny”. Zde se těm, kteří chtěli naslouchat, dostalo stručného, ale přesto poučného výkladu. Avšak krásy se nenajíš! Zahájili jsme ústup směr “něco k jídlu”. Jenže lehce se řekne, ale hůř udělá. Tak po necelém kilometru zvítězil strýc Mackáč. A protože jsem vyměkl i já, chráníc se před možným popotahováním, že jsou děti příliš hyn, zvolili jsme cestu nejméně časově i fyzicky náročnou - metro U4 směr domů.
Tož tak nějak to bylo.
